Zkusili jste se někdy zamyslet nad tím, jak byste si žili, kdybyste měli své současné příjmy v dřívějších dobách? Nebo co byste si mohli pořídit za svoje současné úspory před dejme tomu deseti, padesáti, sto lety? Pokud ano, určitě jste přišli na to, že byste si tehdy žili snad přímo královsky, a to i tehdy, když jste na tom z dnešního úhlu pohledu docela uboze.
Proč tomu tak je? Jednoduše proto, že peníze ztrácejí průběžně svoji reálnou hodnotu. Někdy méně a někdy více, to záleží na konkrétní situaci, ale stále tratí. Snad jen s výjimkou období deflace, jež ale zpravidla nemívají dlouhého trvání a jsou vzácností.

Někdy nám hodnotu peněz požírá inflace pomaleji, někdy rychleji, ale děje se tak prakticky nepřetržitě. A proto ti, kdo vlastní peníze v hotovosti nebo si je ukládají na běžný účet či vkladní knížku, vesměs prodělávají. Čím déle své peníze schraňují, tím menší hodnotu pak tyto mají.
A dnešní doba se vyznačuje bohužel právě tím, že v ní peníze ztrácejí svou cenu velice rychle. Žijeme právě v notně nestabilní době, trh nefunguje tak, jak by měl, pro lidi jsou tu mnohá omezení, panuje nejistota, a to se negativně podepisuje i na měně. Ti, kdo mají peníze, tak už delší dobu prodělávají, a ještě neznámo, jak dlouho prodělávat budou. Protože kdo ví, kdy a jak stávající problémy skončí.

A kdo ze spořivých lidí neprodělává? Přece ten, kdo své finanční prostředky investuje do zlata. Takový výkup zlata, specializující se u nás na švýcarské zlaté cihličky, totiž zaručuje těm, kdo si investiční zlato koupí, že jejich do tohoto vložená hodnota zůstane zachována a že tito ve chvíli, kdy se ho rozhodnou zase prodat, dostanou odpovídající množství peněz. A čím je měna znehodnocenější, tím dostanou víc. A to je právě to, oč by mělo střadatelům jít. Aby na svoji šetrnost přinejmenším nedopláceli.